Vnitřní charakteristika
Míša Linhová:
Pentheus
"Thébský král Pentheus, byl synem Kadmovy dcery a jednoho z oněch pěti vítězů, kteří zbyli naživu z dračí setby. Nezapřel krev svého bojovného otce. Těšil ho jen pohled na dobře vyzbrojené válečníky. Ze všech lidí miloval nejvíce ty, kdo dovedli nejdál vrhat oštěp, a ze všech věcí měl nejdraději meč, na němž neosychala krev. Řinčení zbraní mu bylo nejsladší hudbou. Vším ostatním opovrhoval. Znal radost, ale jen radost z boje, znal veselí, ale jen kruté veselí válečníků, a dopřával lidem volnost, ale jen v nepřátelském území, kam přišli se zbraní v ruce. Neuznával bohy, pohrdal věštbami a spoléhal jenom na zbroj a na silné paže."
Míša Kočovská:
J. R. R. Tolkien : Pán prstenů – Společenstvo Prstenu
,, Když pan Bilbo Pytlík z Dna pytle oznámil, že brzy hodlá oslavit své sto jedenácté narozeniny ve zvláště vybrané společnosti, byla v Hobitíně spousta řečí a vzrušení.
Bilbo byl velmi bohatý a velmi zvláštní a Kraj nad ním žasl už šedesát let, od jeho podivného zmizení a nečekaného návratu. Bohatství, které si přivezl z cest, se už stalo místní legendou a obecně se věřilo, ať staří říkali co chtěli, že Kopec pod Dnem pytle je plný chodeb nacpaných poklady. A kdyby tohle nestačilo k proslulosti bylo se co divit jeho trvající zdatnosti. Čas plynul, ale zdálo se, že na pana Pytlíka vůbec nepůsobí. V devadesáti letech byl skoro stejný jako v padesáti. V devětadevadesáti o něm začali mluvit jako o ,zachovalém‘ , ale ,nezměněný‘ by bývalo přesnější. Někteří vrtěli hlavou a mysleli si, že je to příliš mnoho blaha najednou; zdálo se nespravedlivé, aby někdo vlastnil (zřejmě) věčné mládí a zároveň s (údajně) nevyčerpatelným bohatstvím.
,Za to se bude muset zaplatit,‘ říkali. ,To není přirozené a koukají z toho nepříjemnosti!‘
Ale nepříjemnosti zatím nepřicházeli, a protože pan Pytlík byl štědrý v otázce peněz, většina lidí mu byla vcelku ochotna odpustit jeho podivnůstky i jeho štěstí. Udržoval dobré vztahy s příbuznými (samozřejmě kromě Pytlíků ze Sáčkova), a měl mnoho oddaných ctitelů mezi hobity z chudých a bezvýznamných rodin. Neměl však žádné blízké přátele, dokud nezačali dorůstat někteří jeho mladší synovci.“
Terka Toušková:
Betty Mac. Donaldová
Vejce a já
,,Tehdy u nás byla bábinka, a v noci, když jsem se měla narodit a na maminku přišly bolesti, zavolala bábinku a požádala ji, aby za telefonovala lékaři a ošetřovatelce. Ale bábinka, hnána stejnou vnitřní silou, která ji pudila nosit šněrovačku spodkem nahoru, přeběhla ulici a zabušila na dveře veterináře. Když se objevil, přivlekla ho vyděšeného a v dlouhých podvlékačkách k maminčině posteli. Maminka, úplně klidná, poslala toho chudáka domů ale kvůli tomu zdržení a zmatku sem se narodila dřív, než se mohl dostavit lékař, a bábinka musela zavázat a přestřihnout pupeční šňůru. To bylo velmi neprozřetelné, jelikož bábinka byla jižanská dívka vedená "k jemnosti a delikátnosti" a její vědomosti o základech anatomie by byly prošli ouškem jehly. Domnívala se, že se šňůra musí zavázat na uzel, a tak mě popadla jako volný konec provazu a prostrkávala mě sem tam a nahoru dolů pokoušejíc se o kličku. Výsledek byl ten, že se maminka posadila a zavázala a přestřihla šňůru sama a mě pojmenovali po bábince a byla jsem další v dlouhé řadě Annen Alžbět Campbellových."
František Bican:
